POI a jóga pro rodiče i děti..Proč?

HLF__DSC9647Proč by měli cvičit jógu a poi  rodiče společně s dětmi

Rodiče se dozví o svém dítěti něco, co doposud neznali.

Důležité věci mají přednost

Vlastní příklad při výchově dětí je nejpůsobivější. Když se jen sedí u televizoru či počítače, nebo se děti pouze doprovází na cvičení, hůře si uvědomují a vnímají, že by měly cvičit po celý zbývající život, v každém věku. Dětem by měla přejít do krve důležitost cvičení, stejně jako je například čistění zubů. Není třeba se ptát, proč to dělám. Je to viditelné. Mám zdravé a hezké zuby.  Při společném cvičení je viditelné toto:dbám o svoje zdraví, cvičím.

Nejlepším  učitelem je vlastní příklad

Děti se chtějí podílet na životě rodiny, to jim dává pocit, že tam patří. Že je někdo chce. Společné cvičení rodičů a dětí je podobné, jako když děti s rodiči vaří večeři, pečou vánoční cukroví, přesazuji kytky nebo opravují plot.

Cvičení jógy a poikování je možnost, jak získat celoživotní návyk sportovat.

Nyní ho velmi potřebujeme.

Hýbat se jakkoli.

Do budoucna bude třeba mnohem více.

Děti už od dvou let sedí u počítače.

Žijí s námi už odmalička sedavý způsob života. Sedavou kulturu. To těžko změníme.

Ale můžeme přidat do života pohyb.  K získání celoživotního návyku sportování podle vzoru rodičů je jednou z možností poikovat v kombinaci s cviky jógy.

Děti i dospělí se naučí  dva druhy pohybu.

Jsou to cvičení, která může dělat každý: mladý, starý, silný, hubený. Zdravý i nemocný.

Hrát se svým dítětem například basketbal, fotbal nebo tenis při trénincích už každý nemůže.  Může jen sledovat.

Rodiče v dnešní uspěchané době nemají na děti čas.

Mají výčitky svědomí.

Při společném cvičení jim ten čas věnují intenzivně a navíc aktivní formou.

Cvičení staré tisíce let pomůže upevnit rodinnou sounáležitost. „Jsem jako Ty, cvičím to samé, co Ty“. To v dětech vyvolá pýchu.

Jógová a poi cvičení děti učí soustředit se na celé tělo, na nějaký úkol. A při společném cvičení se společně s rodičem soustřeďují. Děti tak mohou prožívat při společném cvičení, pocit, že jsou dost silné, že se rodičům vyrovnávají, dělají tentýž úkol jako oni.

Na druhou stranu rodiče vidí u svých dětí koordinační činnosti, přestanou je nutit k sportům, které jim nejdou. Ovšem vidí také, jak se zlepšují.

Vidí, jak se jejich dítě dokáže soustředit, jaké má schopnosti pozornosti, když je ve škole.

Společná cvičení vytváří atmosféru společné koncentrace a společného prožitku. Když jdete s dítětem do divadla na pohádku, společně jste soustředěni na děj, prožíváte jej. Ale jste pasivní. Při cvicích jógy i poi jde o totéž.

Navíc  je ten pocit znásobený pohybem, aktivitou, dýcháním.

Dítě se nejlépe vyjadřuje pohybem,  každá lekce jógy i poi  je jakoby komunikací mezi rodiči a dětmi. Mají společný smích, radost i hru.

Děti si uvědomí během cvičení, že jim díky jejich ohebnosti jdou některé cviky lépe a to jim dodá sebevědomí a zajisté doma při cvičení budou důležitě radit a pomáhat rodičům jak ten či onen cvik, ať už z jógy či  poikování, provádět.

Budou doma s chutí cviky předvádět. A nutit dospělé, aby si zacvičili s nimi.